Sen

Jako upíři brouzdáme nocí
A zoufale se pokoušíme
Zahlazovat stopy po pocitech,
Odlákávat pozornost našich těl i duší.

Víno stéká po stěnách
Svědomí jako krev
A Ty si v něm máčíš vlasy.

Vášeň
V nás spaluje
Všechno lidské
A oheň ničí pocit viny.

Neviditelný korzet mi drtí
kosti pokaždé, když se pohneš
A vzduch, který už stěží dýchám,
Je plný očekávání.

Jemný smích mi klouže
Po těle jako kašmír.
Každá naše vteřina je věčná.

Zakázaná.

Omamná chvíle
Ničí poslední
Naději rozumu na útěk.

Kolemjdoucí stíny ledabyle
Šeptají a vítr nám skučí do oken

„Teď už nemůžete odejít“