Ďábel s tváří anděla

Jsem sama. Sama v temnotě.
Už nechoď, nebo zas zklamu tě.
Nechci už ubližovat,
nikdy jsem to nechtěla,
asi jsem ďábel,
ďábel s tváří anděla.

Nedívej se na mě tak,
ten pohled já znám.
Je to jako kdysi.
Měsíc přikryl temný mrak
a ty jsi zůstal sám.

Jsem taky sama,
asi vždycky budu,
rozhodl to tak
rozum osudu.
Náhoda to není,
věř mi, že ne,
všechno je totiž
předem určené.

A snad je v hvězdách psáno
jen a pouhopouze,
že po noci nastane ráno
a ty se utopíš
v nekonečné touze.

I já pomalu umírám,
jsme dva na stejné lodi.
Žít každý sám
nebo zemřít každý sám.
Kolem miliony lidí chodí
a nikdo nevnímá
tu propast mezi námi,
vidím ji jen já.
Jsme dva a jsme sami.

Vždycky to tak bude,
nedělej si naděje,
láska tě buď zahřeje
nebo studí jako led.
A já vím, že je ti zima
A chtěla bych to změnit – teď hned.
Ale já nikdy nebudu jiná.

Snad až se svět
začne točit
na opačnou stranu.
Ne, ani tehdy ne.
Chtěla jsem být šťastná,
nejde to, a tak
zkouším dělat šťastnými jiné.
Jen ty jsi výjimka.

Nedívej se na mě tak,
máš smutné oči.
A po nebi pluje mrak
a svět se pořád stejně točí.
Žijeme na něm oba,
ale každý zvlášť,
je to jen hra,
nebo osudu zášť.

Radši běž pryč,
než ti zase ublížím.
Ke zpětným dveřím
není klíč,
Ale zvládneš to,
já ti věřím.

To jen já jsem slaboch
opuštěný ve tmě.
Nechci zachránit,
radši utíkej a nech mě..!
Já tu zůstanu.

Zůstanu tu sama
a ty se zachraň taky sám.
Vsadils všechno, tak se snaž,
vím jaké to je, já to znám.
Snad až moc dobře.
Nechci zachránit,
pro mě už je pozdě.
Chtěla jsem být šťastná.

Tohle se nemělo stát,
já to přece nechtěla,
ale asi jsem ďábel.
Ďábel s tváří anděla.