Líbej mě múzo...

Líbej mě múzo...

V osamělých pokojích, ve školních lavicích,
v zelených parcích a na rušných ulicích
Cítím tvé jasné oči na svém žhnoucím těle,
jeden pár očí, očí co hledí na mě vřele.

Vřele a přece cit to není,
když cítím tvůj dech po setmění.
Dotýká se mých zad jemně,
hravě, smutně, beznadějně.

Když se však otáčím, zbrkle a hbitě ,
nevidím nikoho, jdu dál ostražitě.
Něco mi říká, když větry dujou,
že o tom nevím a trpím paranoiou.

Za zimních dnů, když pára od úst stoupá,
zahlídl jsem tě, tvá ústa byla skoupá,
na slovo skoupá, byla jako z ledu,
a já se ztrácel v hravých očích, očích barvy medu.

V lehkých šatech a matně třpytíce se,
celá tvoje postava jak v pohádkovém lese
a já vím a tuším, že matně tušil jsem,
že to nemohla být pravda, že musel to být sen.
---
Už rok jsem s tebou, špiním papír barvy nebe
když tvá ruka tu moji po něm vede.
V těch medových očích a hebkosti oříškových vlasů,
zdá se, ne, vím, že nalezl jsem krásu.

A nemusím jíst a nemusím pít,
jediné co chci je falešné sny snít.
A snad další papír inkoustem pošpinit,
když bude na to ráno dostatečný klid.

Teď chci tvá skoupá ústa líbat,
do oříškových vlasů ruce zabořit,
Tak líbej mě má múzo! Než začne svítat...
Já chci sen o tvých vroucích ústech snít...