… a světlo dne mě neruší v cestě za vůní

… a světlo dne mě neruší v cestě za vůní

Utíkám ze smutných hlubin lesa
a do mlžných bažin beznaděje
nehoním se za bludičkou

Tvář Luny je tak krásná
přes větve dolů shlížející
když jeleni už složili parohy k spánku
a světlo dne mě neruší v cestě za vůní

Kdo vrhá se jen za nosem
nechlazených citů
štěstím zahoří
a duši si popálí
i v jiskrném vánku

Omámen spadne do tůně
a ústa a oči zalije mu slatin maz

Krása lačných propastí
nemá v noci kaz
Autor Juan Francesco de Faro, 14.10.2010
Přečteno 310x
Tipy 15
Poslední tipující: jitka.svobodova, Iwetta, Mbonita, Gabrielle, Holis, labuť, CULIKATÁ, Niky88, Romana Šamanka Ladyloba
ikonkaKomentáře (1)
ikonkaKomentujících (1)
ikonkaDoporučit (0x)

Komentáře

Pro mě je tvář luny někdy jako maska
skrývá mnohá tajemství ale i chlad
Pak cítím její moc a temné stíny co pohltí
poslední hvězdy..tedy někdy to tak cítím..
když mám špatné období

Ovšem tvá báseň je moc hezká a i název básně má zvláštní zahalené kouzlo světla! ST.

15.10.2010 15:27:00 | xoxoxo

© 2004 - 2024 liter.cz v1.6.1 ⋅ Facebook, Twitter ⋅ Nastavení soukromí