Strach

Dlouho je tomu, co mé srdce dotlouklo...
Ustálo bolestí nad ztrátou lásky...
Všechno utrpení se časem odfouklo,
sluníčko za mraky zase mi vykouklo,
vzpomínky zůstaly oděny v masky,
které se tváří jak největší krásky.

Svou falší uvádí myšlenky v omyl,
že prý ta láska má neměla chyb.
6e prý jsem já špatná, on nikdy nebyl,
za hromy, za blesky stále jen chodil,
že prý mu beze mne snad bude líp...
Nepravda! Já to vím, je to jen vtip.

Zahořklo srdce mé s plynoucí dobou,
nechtělo o lásce už slyšet nic.
Nechtělo víc nikdy bít v rytmu obou,
chtělo jak solitér vyčnívat s chloubou,
studené kamenné - jak hotel Ritz.
Toužilo citům se vyhýbat víc.

Co se však stalo teď? Nevím si rady...
Náhle jsem neklidná, srdce mi buší.
Vidím tě před sebou, sic nejsi tady,
v hlavě mi zní jenom všechny tvé klady.
A všichni kolem mě snad něco tuší...
Uteču! Ztratím se jak stádo v buši...