Kapky lásky II

Pod okapy všedních dní,
zůstal jeden nevšední,
utápím se v jeho pudu,
polykám jeho hnusnou vodu

Jícen se mi z toho vzpírá,
po Tobě zbyla v ruce díra,
co chřtán šklebí hrdě světu,
teď mocní Tvou poslední větu

Krev se v hlavě bouří dál,
v lásce, já opět neobstál,
na jazyku doušek vody,
přichází nechuť a s ní mdloby,
brek,
namísto vody pelyněk