Není těch pravd ve víně příliš?

Panenky mezi řasami
už dávno nehrají hru na schovávanou
Stydlivost i vášeň se vlila
do džbánu vyhoření

ty desítky rukou, které prosily
…ve mně…
už jen znuděně drží číši vína,
a propisku, a vařečku

Malíř za mými víčky
přestal sprchovat strach nadějí
Zemřelo oboje

I kočičí andělé
se stáhli do ústraní
Moje pocity nejsou pro nikoho
důležité

Mluvím o kolotoči bolestí
svého těla
a gladioly úsměvů
skrývají vrásky duše

Polykám Acix
proti překyselení žaludku
a přepepřené myšlenky
neumím uhasit

Letos mám málo slunce

Nevadí
Po několika leknínech
konečně rozkvetl ten růžový
Noční leknín
Zázrak, který se nezavřel stmíváním

Jako mé srdce,
které je schopno
rozpárat starý svetr dnů
a přeplést jej na šálu budoucnosti
Každé očko hřeje
štěstěnou obyčejného klidu

Největší zima totiž bývá
od holého krku
a prázdných dlaní

Rozpolcenost mysli
přelaďuji Tvým knírkatým polibkem

x x x

Nuda vína se mění na spokojenost,
barvy všednosti na broskvovou,
a pracovní přetížení jen na „únavu“

Třísky otazníků kolem dětí
se staly sirkami plamínků štěstí,
které jen neumíme plně ocenit

Vzdychání těla
vzniklo malým sportovním zatížením,
a brzy bude líp

Z mikrovlnky beru svého mazlíka
se suchým teplem
a nahřívám ztuhlou šíji
Namažu si bolavé zápěstí,
nastavím budík v mobilu…

S vínem na jazyku,
s citem v srdci,
v uších tancují kapky vody
z rybníčku v zahradě
a já usínám v naší posteli

V naší posteli

…po společném večeru vzájemnosti…

A to je zázrak,
tajný poklad
z kapes mých dnů