Vzdor

Bez zbytečných slibů a díků,
Na hranici odpustků a hříchů,
Slib s tváří klauna z manéže,
Že při mně zůstaneš – třeba že,
Cizí budu se ti zdát.

A místo šatu vlajku nepřítele,
Lemovat své křivky těla.
Lživě přísahat,
Že patřit jsem mu chtěla.
Ač v útrobách Tvé jméno se mi chvěje,
Ve vlajce tichého nepřítele.
Žádat Tě budu abys miloval.

Na rozkaz zběhlíka poddáš se?
Když slzy vylijí zbytkový klam,
Vezmeš mě v náručí ke hvězdám?
Sevřeš mou plachost v zlatou klec,
A s označením milenec.
Smíříš se?

S platidlem krutosti za vlídnost,
Bez práva, že toho právě dost – máš?
Bez vzlyků a výčitek,
Že právě mě postrádáš?
Věrnost vyžaduji za zradu,
Vždyť tahle pravidla odzadu.
Přece znáš.

Havraní perutě a jejich síla,
Zabíjí holubí duši.
Tak nač ten smutek, černá mi sluší.
To já bolest klíčem otvírám,
Když boty své si otírám.
O lásku Tvou.
Jen jeden dodatek – Za tebou. Mé stopy nekráčí.