Lamortova růže

Potácí se pustým krajem,
hledá vílu, Růži svou,
zjišťuje,chůzí znaven-
jedno srdce na místo dvou.

Pustinou dál klopítá-
za ní!za vílou!
Však Růže jeho odmítá,
jeho tvář spanilou.

Svět jemu rozletěl se,
teď střípky štěstí hledá,
prosííím vílo vrať se,
rozvesel jeho ústa bledá.