Sázka

Při pouti věčností
potkal se náhodou,
mrzutý rozum
s láskou bláhovou.

Rozum vždy zadumán,
mračí se na lásku.
Odpověď lásky chce
na věčnou otázku.

Proč lidé šťastní jsou,
když láska je opájí,
bezhlavě za ní jdou
a rozumu nedbají.

Rozumným názorům
vyhnou se hned,
když láska do srdcí,
vpíchne jim med.

Hle v malém stavení,
muž s dítky bez ženy.
Hledaje pro děti
mateřské mazlení,
pro sebe lásku,
a od strastí úlevy.

Rozumnou ženu chce,
krásy muž nehledá!
Rozum si ruce mne,
vsadit se odhodlá!

K lásce se přitočí,
zašeptá do ucha:

"Naproti v domečku
přebývá kráska.
Životem pluje,
vládne jí láska.
Rozumem hlavinku
nechce si mást,
otázky života
nechce si klást.
Má muže hledat
a matkou se stát ?
Či krásu svou nedat
a jenom si hrát!"

"A v domku vedle muže,
rozumná žena bývá.
Dobrou matkou být může,
krásou však neoplývá!"

"Vsaďme se, lásko má,
uznám já vládu Tvou.
Dětem že přivede
muž ženu rozumnou!"

"Rozume, mýlíš se!"
Odpoví láska.
"Muži srdce rozbuším,
vyhraje kráska!"

Láska pro humor smysl má,
s chutí se pustila do díla.
Žár lásky vložila do srdce mužova,
v něm ke krásce touha se zrodila.

Přemýšlí muž, co ženu si hledá.
Bojuje! Rozum je v napětí!
Hořící srdce však na rozum nedá,
za láskou krásky se rozletí.

Ach lásko, opět vítězíš!
Předávám vládu Tobě, dím.
Ať na věky lidstvo provázíš,
a já jen s hlasem poradním,
ať navždy jsem lásce na obtíž...