V ústech jahody

jsem rájem někde v zapomnění
nic za zády
uplakaných pompejí

štěpkou tvého kmene
bokem tvého lesa
nádobou na popel

že na svět přišla jsem z lásky
odvěkého koloběhu
nevnímám

uplácet samotu
už mne nebolí

kdo se loučí
nemůže si na sebe zvyknout

…………………………………………………………………………………………………..

lidskýma očima zrcadlo nevidím
a tvůj pohled zemřel