Letní láska zmrzla

S třesoucíma rukama
s rostoucí vášní,
před zraky křehkých lidí,
já se vyznat stydím...

Ten kouzelný plameňák,
co se nám tak líbil,
slyšel lásko slova tvá,
cos mi tenkrát slíbil,
má studený dech...

Vítr mi šeptá slova tvá,
tu zrádnou krásu očí připomíná...
Léto lásce dopřává
a studený listopad svůj dráp zatíná.

Zimní melancholie se plíží
a meluzína tančí ve vlasech...
Vločky se líbají,
tak vášnivě a přitom lehce,
roztát se jim asi nechce
a já bych tolik měnila...

Šťatný malíř drží štětec ve svých rukou
a mrazivými tahy štětce,
zdobí vše, tak krásně i pro slepce.
Jen má ústa šťastná namalovat nechce...

Řasy mi namaloval sníh
a led proměnil slzy v krápníkové kapky,
zima tasí ostré drápky...
Úsměv mi zamrzl ve tváři,
třeba se moje oči rozzáří,
až půjdu pohádkovou krajinou
za světlem svého srdce...