Pohádka o štěstí. A o smůle.

Mám štěstí, protože se Vivaldi narodil
tak dlouho přede mnou,
ale já ho pořád slyším.
Mám štěstí, protože můžu být cizincem
a ze sprchy mi nejde plyn
místo vody.

Mám možná i smůlu.
Ale to jen málokdy.
Snad jen, když ji potkám.
A nevím, co říct,
protože pokaždý má
jinou podobu. A jinou duši.

Je to dobrá smůla.
Prohrávám.
Ale šancí mi neubývá.