Poslední z posledních

Blíží se do krajin tvarů
je u konce putování
jeho tělo jest schránka z hadrů
skončily dny jeho strádání

dotýká se stromu,ten se mění v prach
nevezme mu však sílu nýbrž chuť žít
v jeho žilách proudí strach
on však poslání své musí splnit.

Krouží nad člověkem
a se svým nevděkem
a žádným odvděkem
nechá ho žít.

Ničí zlo myšlenkou jedinou,chce žít
z tvých pseudochytrých keců chce blít

Potkává dívku jež zabíjí pohledem
pohnout se z místa je problémem

Dívku překrásnou a tajemnou
Jako měsíc nad krajinou
jež použita byla v boji
pole poseté mrtvolami
duše se mu nezahojí
Tak nádherná že rve mu to srdce
Tak záporná že miluje prudce
dívá se mu z příma do očí
až mu dech zaskočí.

Nenechává ho pohlédnout jinam
Netrýzní ho ranou jedinou
Nechce ho prý zadarmo
Nechce ho..

Bezejmenný odchází ,snad jinde
Dal by všecho za jednu šanci
ale říká že to prý nejde.
Své srdce pálí v ranci