Šlo by to vrátit...?
Šlo by to vrátit...?
Anotace: Procházíme teď s přítelkyní, kterou vážně od srdce miluji, celkem závažnou krizí, která mne plní smutkem a zoufalstvím, ale jsem rozhodnut to vyřešit, tak jsem pro ni napsal báseň, snad to ocení a pochopí, že ji opravdu Miluji a nevzdám se jí...
Teď se ale cítím prázdný,
Místo lásky hřející,
Srdce smrt si přející.
Mrzí mě to vážně moc,
Nestrávím s tebou už ani noc,
Zkazili jsme co se dalo,
A mě to prostě strašně vzalo.
Teď nevím co mám dělat dál,
Vrátit čas bych si strašně přál,
Bojím se že se pohádáme zase,
A ve Tvých očích budu prase.
Ale já se nechci hádat více,
Mám toho už plný plíce,
Miluji Tě duší, tělem,
Kde na hádky sílu berem?
Možná bychom toho měli nechat,
A ke štěstí ve vztahu spěchat,
Přestat se hádat a milovat se zas,
Ať námi prostoupí ten lásky jas.
Nevyčítat si hlouposti,
Nekřičet po sobě zlé věci,
Bylo toho už za dosti,
Nechceme se rozejít přeci.
Tak Ti píšu tuhle báseň,
A v hloubi duše doufám,
Ovládla mě zase vášeň,
Že správným směrem hloubám.
Hloubám se v myšlenkách,
Hloubám se v mé mysli,
Putuji ve vzpomínkách,
Kdy jsme do tohohle stavu přišli…
Nechci o Tebe víckrát přijít,
Chci Tě zase hladit a líbat,
Chci s Tebou po dobrém vyjít,
Nechci se na Tebe jenom dívat.
Tak odpusť mi prosím že jsem křičel,
Odpusť mi že jsem Tě někdy nechápal,
Na hodně věcí jsem totiž přišel,
Když jsem přemýšlel abych ve tmě netápal.
A tak teď žádám o vyřešení problémů,
Chtěl bych mít zase vztah šťastný,
Chci s Tebou být kam až do budoucna dohlédnu,
Že Tě vážně miluji musí Ti být jasný.
Nechci už se hádat,
Nechci po sobě křičet,
Nechci tě už kárat,
Slyšet nádobí řinčet.
Chci se jen smát,
Prožívat krásné chvilky,
Na lásku si už nechci hrát,
Chci Ti nosit denně Milky.
Chci dělat všechno co Tě dělá šťastnou,
Chci ale ať děláš taky šťastným mne,
Chci ať ostatní lidé jen němě žasnou,
Že jsme to vyřešili a tys zas řekla: „Miluji Tě“
Komentáře (4)
Komentujících (3)
Doporučit
Tisk
Když je láska silná, překonat se dá všechno a i když má člověk někdy pocit, že tam žádná láska není, je tam, to mi věř. Jen přes všechnu tu zlobu, vztek, bolest a špatné chvíle, prostě není vidět a zašila se někam hluboku, aby nebyla zranována. Znám to velice dobře, taky jsme s přítelem prošli obrovitánskou krizí, abychom si uvědomili, co vlastně chceme a věř nebo ne, ta krize byla opravdu k něčemu dobrá, ba byla přímo skvělá. To se mi to ted hezky říká s odstupem času, ale ta krize nám pomohla si uvědomit, že bez sebe nemůžeme být a že chceme být spolu v dobrém i zlém a tak jsme zase spolu a těšíme se dnům. Ale jinak - žádná růže nekvete celý rok. Nemůžeme být štastní pořád, ale neštastní také ne. Někdy je to obyčejnější než jindy, ale vždycky se dokážeme něčím nadchnout, překvapit a jakobychom na chvíli prožívali zase začátky. Jenže tohle je krásnější než začátky, mít dlouhotrvající obyčejné normální štěstí, které bude pocitování třeba jen úsměvem nebo tím, že si uvaříme čaj. Skutečná láska není dokonalá. Hodně štěstí.
30.10.2010 09:42:00 | PoeziGirl