-idní.

Jen si tak leží uprostřed podlahy,
ve spacím pytli. Civí.
A nikdo jí nevidí do hlavy.

Civí a nevnímá nic,
jen ty tóny pronikaj skrze všechny představy.
Horem, dolem pořád derou se vpřed.

Šťastná, smutná?
Až do morku kostí vibruje ten bláznofilní svět.

Nervová zakončení chvějí se,
jak kdyby na struny kdos hrál,
snažil se o štěstí sebevíc,
přesto do srdce pletací jehlice zapichoval.

City nacpat do krosny a vzít je na výlet.
Pak vysypat, vyprat a roztřílet.