Bezejmenná

Aniž znal bych tvé jméno,
měl v moci jsem tvé tělo,
na oplátku dal jsem ti své.

V zapomenutém pokoji,
hrajem si a smilníme,
tvá hedvábná kůže barvy smetanové,
tvé rty tak šíleně plné,
oči jak čokoláda,
vlasy tmavé,
po ramena dlouhé,
kudrnaté.
Postavu štíhlou jak proutek jarní,
prsa krásně pevná, citlivá,
tak neskutečně smyslná
a celá má.

Přichází první paprsky svítání,
odcházíš s nimi,
ještě jednou mě políbíš,
pak navždy mi zmizíš.

Zahlédnu tě v odjíždějícím autě,
chci tě zastavit,
však vedle tebe sedí mě cizí a nejspíš tvůj,
milovaný, nevědomě šťastný kluk.

Zmizelas mi,
nikdy tě již neuvidím,
nepolíbím, ani nepohladím.

Zůstalo jen teplo v nitru mé hrudi
a vzpomínky v mé hlavě,
navždy milovaná,
krásná,
bezejmenná.