Dvě srdce

Povím já vám pohádku
vám i vašim dětem,
jak dvě srdce utrápená
putují si světem.
Bylo jedno srdce,
bylo zkrátka bylo,
jestli ještě trochu žilo
nikdo dávno netuší.
A pak žilo
druhé srdce,
žilo si a žilo,
vlastně ani necítilo,
že už dávno nebuší.
Potkala se srdce
svět se točí,
hudba jásá,
zpívají si píseň lásky,
milujeme to je krása.
Jeden by si představil,
jak se jim teď krásně žije,
ale omyl holenkové,
každé srdce jinde bije.
Jedno samo usmutněné,
někde v dálce usíná.
A to druhé,utrápené
na to první vzpomíná.
Přejme ji teď
mladí staří,
ať se opět setkají,
hodně štěstí ať se daří,
smějí se zpívají!