Naivní

Ajéje, včera.
To zase celá naivita světa vyplavala na povrch,
aby mě přesvědčila,
že vydržím všechny rány života.

Měla jsem tam být,
abych se probudila?
Nebo to nevidět
a dál si žít ve svém světě
pohádek, iluzí a krásnejch snů?

Zdá se mi,
že těch ran je poslední dobou nějak víc,
z mého pohledu dá se ale říct,
že je zatím snáším celkem dobře.

Ale možná, jednou, nějakou už nesnesu...