Chvíle nekonečně společné

Zelené smaragdy místo očí,
zpod vlasů havraních,
na slunce pohleď,
roztaje v mžitkách ranního mrholení,
a místo paprsků slunečních,
pouhé slané rampouchy z očí,
k srdci puklému jistě směřují.

Malý kamínek v přívěsku,
nad svaly lásky se vznáší,
rozechvělý v okamžik nepatrný,
víčka přivřená díky slzám,
zeleň mění ses na modř oceánů,
v odlesku hrnečku s rozbitým uchem,
dárek, pro chvilky nekonečně společné.