Pravá tvář

Pravá tvář
5.1.2006

Chodím si světem
stále tolik plným života
rány léčím květem
co ženské tváři se podobá

Dával bych i bral
vše,co s láskou souviset by mělo
abych tu nezůstal
jak staré ztrouchnivělé dřevo

Jsou jich tu tisíce
těch srdcí po zklamání
oči jak měsíce
vyhaslé planety chladí

Ráno se probouzím
do světla růžové zahrady
tím nočním sněním
zapomněl, že nejsi tady

Nejsi tu Ty, co toužíš
nenechat srdce bez lásky
velikou touhou hoříš
a nekladeš zbytečné otázky

Jen poznej jaké to, holka je
když tíseň Ti srdce svírá
a samota prázdného pokoje
na stůl paměti střípky sbírá

Pak jedno, kdo Tě zahřeje
kdo pohladí, řekne prosím
ta veliká nová naděje
za lásku bojovat musí