Osud...

Nechci se smát,
Ale jsem ráda, když mě rozesměješ.
Nesnáším pád,
Když v mořských vodách pluješ.

Nestojím o lásku,
Ale zájem Tvůj mě potěší.
Zima mě svírá,
Však jaro cítím v povětří.

Neumím se povznést,
Ale chtěla bych nad věcí být.
Své sny do konce dovést
A ne jen naivně, hloupě snít.

Říkám, že nesnáším melodie ploužáků.
Proč ale přeji si otevřenou náruč Tvou?
Svatého Valentýna já zásadně neslavím,
Ale při romantické písni se jak dítě rozbrečím…

Obrněné srdce, co se citu brání,
Proč jen dotýkáš se mě svojí horkou dlaní?

Sněženky prý pokvetou,
Kreslíš na zeď pastelkou.
Kroužek z pomněnek chceš mi na prst dát,
Ale dobře víš, že se nechci vdát…

Udělám-li krok, proč mě zabrzdíš?
Vyčkávám-li, proč mě postrčíš?

Proč musíš mě ovládat a až pozdě si vše uvědomím?
Proč mívám pocit, že už ničemu nerozumím?

Sněženky rozkvetly a Tys mi je do vlasů chtěl dát,
Ale až osud rozhodne, zda Tě to nechá udělat…