Pro tebe

Viděla jsem z tvých očí něhy jas,
co podmaňoval.
Já měla tichý zklidňující hlas,
jehož jsem se bála,
by neublížil tam,
kde objevil se cit a přání,
jímž si chtěl říct
- jímž řekls' : "Má jsi", tak jak přítel, teď má jsi
- já tvůj
a já nechala v nitru slzy "týct",
za důvěru, jenž si dal s vírou svou.
Horká byla tvoje dlaň,
jenž chtěla jsem zlíbat
a v lících ti hořela.
Chceš přátelství - díky zaň,
než odejdu - proměním se v prach...
Věř, že nezklamu,
že nezměním slova svá...
Vždy s vírou obracej se,
netřeba se bát.