Táhni!

Táhni s těma svýma kecama doprdele,
nechci a nebudu tě poslouchat již déle,
běž si to povídat někam jinam!
Své dávné rozhodnutí proklínám,

že jsem kdy vkročila přes práh
a vstoupila na tuto školu, ach
jaká jsem byla kráva hloupá!
Teď se v tom mé ego skoupá.

Topí se, topí, volá o pomoc,
přibíhá doktor. Soukám ze sebe hlásku co hlásku.
Žádám ho, ať vyléčí mou nemoc.
Nemoc, co mě už dlouho trápí. Tu zákeřnou lásku.

Pane doktore, nechte mě být, rozmýšlím se zpětně.
Nechci už nikdy slyšet o jeho manželce ani půl slova
z jeho úst. Hlavně o tom, co by zdědila jakožto vdova.
Pane doktore, na shledanou, mějte se tu pěkně.