Rozloučení

Tohle je už rozloučení,
poslední tóny znící do ticha
vtisku klapkám klavíru,
v sále, kde zastáváme funkci
orchestru i publika.
Přestože hrát neumím,
nic neříkáš.

Poslední list partitury,
derniéra s úklonou,
okolo nás nesměle přešlapuje život,
místa v sále ve tmě utonou.

Z domnělého bezpečí čtyř stěn,
po hmatu unikám.
Ven.
Před světlem ukryji si zrak,
novým barvám chvíli přivykám.

Tvůj obraz se už rozplynul,
v sále těsnají se minulá léta,
uzamknu ho pečetí
a v jejím vosku zanechám Ti vzkaz,
co mlčky bude křičet celá staletí,
že děkuji za Tvou lásku,
co ukradla mi pas,
a držela mě v zajetí,
jež nemělo kaz…