Je pozdě

Chtěla bych Ti říci tolik vět,
které by v sobě skrývali miliony písmenek.
Ty písmenka by se skládali v slova
a šeptala by Ti je do ucha každou noc znova a znova.
Ta dívka, co Ti kdys tak ublížila
a dnes v noci by Tě opět navštívila.

Hledíš do prázdna, snad vzpomínáš na mě,
a víc a víc si uvědomuješ, že marně.
Chtěl bys mít zpátky tu holku snů tvých,
a nechceš se vzdát svých přání beznadějných.

Kéž by si věděl, jak jsem si Tě vážila,
že mi bylo fajn, když jsem Ti do očí hleděla,
že mi chybí tvoje něžná slova,
že bez tvého obětí, jsem jak osamělá vdova ...

Přála bych Ti říci toho tolik ....

Nikdy jsem Tě opustit nechtěla,
nejlepšího kluka na světě já měla,
a bez důvodu jsem sama být chtěla ...
Ale takhle to dopadnout nemělo,
jenže všechno se tak rychle seběhlo …
Chtěla jsem, abychom přáteli zůstali,
a po čase se zase dohromady dali,
snad až bych se Ti za svou chybu omluvila.
Já Tě opravdu milovala!

Ač jsem teď někdo jiný,
a už to nebude nikdy stejný,
Rok je příliš dlouhá doba,
už se nikdy nedozvíš ta slova,
že všechno jinak mohlo být.

Příliš jsme se odcizili,
teď už jen můžu každou noc snít,
jaké by to bylo s Tebou po boku žít.
Lituju dne, kdy jsem nás rozdělila,
jenže svou chybu jsem si pozdě uvědomila.

Zbyly mi jen pouhé oči pro pláč!
Nezapomenu nikdy! Vzpomínky zůstanou!