Svítá

Svítá,a já mám strach,
že sny promění se mi v prach.
Nezbydou mi žádné chvíle,
start ani cíle.
Že hvězdy pohltí černá tuž,
a na rtech zbyla mi jen sladká růž.
Hvězdy co se tak krásně třpytily,
ve svých houpavých lžích se topily.
A ze slzných perel blýskal se vodopád,
toužím,do Tvých doteků se zamotat.
Doteků,polibků
a hořkosladkých úsměvů.
Možná,že vypadá to jako riziko,
temné jako indigo.
A slova tryskají tu perem
modročerným inkoustem.