Verš druhý

Chodím městem beze jména pod překrásnou oblohou,
já se chudák vyčerpáním sotva držím na nohou.

Došel bych rád za svou milou, neznám tohle město,
srdce mé mi napovídá ja však bloudím přesto.

Potemělou ulicí jdu jen stále vpřed,
mám za sebou těžké chvíle, nevrátím se zpět.

Tvrdou půdu pod nohama měsíční svit pouhý,
jak po provaze nad propastí, který je tak dlouhý.

Půjdu dál, já nevzdám se, kam mě vede srdce,
svoji lásku já si najdu, budem spolu přece.

Život, nouze, strach a bída, smíšené jsou mé pocity,
v malém váčku na krku, mám drahocené klenoty.

Vzpomínky na šťastné chvíle, co jsem strávil s tebou,
na kolena hodlám padnout staň se mají ženou.