Vraný oři

Do Tebe se propadám,
do Tebe se nořím,
vraný oři, vraný oři.
Co pouze Bůh ocení,
je Láska a dvou souznění.
Dříve než jsem Tě znala,
byl jsi tu
a má duše Tě nepoznala,
patřím k ješitům.
Co lahodí oku,
řádky v diáři,
temnotu roků
prozáříš.
Můj bílý koni, vraníku,
má čistá stránko v deníku.
Počítám znovu
pro klid v duši
kolik je krovů
na Venuši.
Patnáct a tři
a další v řadě,
hádky a při
a další náděj.
Armáda tichých
zná svou cenu
a hřích mé pýchy
v neoprénu.
Vše, co jsem ve Vás milovala,
vše, čeho jsem se v světě bála,
jsou nová místa za ta stará
a Tvá ústa se pousmála.
Co tichá místa přehluší?
Netuším.