Do naha

Nechci to, ani jejich mříže,
svléknou mě do naha, do negližé.
Jen Ty, má lásko, a Tvá poselství
a brány noci šavlozubé.
Chci křičet, že jsme Tví,
ať se má duše vzpírá, škube.
Má ráno krvácející,
můj sladký doteku,
umírám, Tvá nastávající,
z Tebe se nikdy nesvleku.
Závane prachu sladkobolu,
jdeme Ti vstříc, když jdeme dolů.
Můj drahý, písni, jež zní všude,
slunce i mraky šedé, rudé,
co po nás zůstane, co zbude?
Chci vychutnat si chvíli s Tebou,
ať sudičky své nitě předou.
Jsi zvláštní, snílek, poeta,
a já jsem jablko - reneta.
Had z něj čas od času
vystrkuje své růžky jedu,
krmí nás nesmysly z Dalasu
pravidelně vždy každou středu.
Nový a nový, starý příběh zase.
Buď k Bohu upřímný, pak budeš spasen.

Pro Tebe, ELI, cokoli,
i to, co pálí, zabolí.