Verš třetí

Bloudím v temnotách a nevím kde je jih,
má láska zůstala neopětovaná, já byl obyčejný v očích tvých.

Velmi se trápím, jiný je ted v srdci tvém,
navždyvšak zůstaneš mou první láskou, v moři lásek obrovském.

Vítr se zvedá, s korunou stromů hýbá, myšlenky šedé mám,
jediná možnost mi však zbývá, zůstat jen a jen sám.

Láska není hračka, se kterou si člověk může hrát,
je to cit hluboký o němž si nechávám zdát.

Chtěl bych jít dál, ale nemám dost sil,
stále se vzdaluje můj vysněný cíl.

Můj plamen zhasíná, má růže uvadá,
jak jen žít bez lásky? Nic mě nenapadá.

Slunný den ztratil teď všechno své světlo,
zima a chlad střídají v srdci mém teplo.

Čím déle jsem sám, doufat přestávám,
že lásku naleznu, však nikdy to nevzdávám.