Vůně

Ve vzduchu cítím vůni Tvou,
vůni dřeva s vanilkou míšenou.

Je tu se mnou každou noc,
když chodím se sluncem spát
a ránno ospalé, uplakané,
chce mi ji zase brát.

To jediné, co zůstává mi,
když do dálek odjíždíš,
ta jediná vzpomínka, když oči mý, černý
si každou noc prohlížíš.

Ta vůně Tvých dlaní,
když po vlasech mě hladíš,
Tvůj dech co šeptá: Budeš moje paní?
Ta vůně vanilky, po který mi voníš.

A vločky poletují sem a tam,
odnáší Tvou vůni,
kterou tak dokonale znám.

Počkej! Volám na ní...
Bežet nestačím...
už ve spárech ji má zimní paní.

Snad vrátí se mi večer,
ať mohu o Nás klidně snít,
než přijdeš Ty a do náručí budeš mě chtít vzít.

Tak přivřela jsem okno,
ať může vejít snáz,
chovám se jak blázen,
do pokoje přišel jenom mráz.

Vrať se