První zimní sníh

Cítím krásu i bolest těchto dnů,
vnímám pokušení radosti a života.
Jakoby tisíce sněžných andělů
Snášelo se k zemi
A mně tím dávali mír.

Koukám se a rozhlížím,
vidím bílo,
bílou síň,
síň tajů a vloček,
síň zapomnění a hraček,
slyším dětský smích,
rolničky cikající na saních.

Bílá místa a prázdné části
jakoby vyplnil ten čerstvý sníh.
Jakobych znovu slyšela,
jakobych znovu viděla,
jakobych znovu dostala chuť žít,
radovat se a … snít.

Avšak na jak dlouho…
Jak dlouho úsměv ozdobí moji líc,
jak dlouho uslyším v srdci dětský smích.
Jak dlouho budu mít chuť žít..?