Zvadlá lilie

Všecho se vrací, jak v komatu pacient,
do hloubi duše si vidí.
Jak člověk bez chlastu stává se abstinent-
závislost nešťanstných lidí.

Paprsek štestí se láme na hladině,
Podobou tmy na dno dopadá.
Proč na mě nedopad? Hovím si ve stíně,
..vystřídala mě náhrada..

Čekám na zázrak, a na to chtít žít.
Až déšť mě začne objímat.
Jak vyprahlý strom , kde vpíjí se cit
Kapek..A o ně se zajímat..

Ale co,
Strom jednou porazí ,přestane dýchat.
Zemře a sníh ho překryje.
A na jaře bude ho vesele střídat
Třeba i barevná lilie.

Tak myslete si , že sem magor,
Že bych si měla vzít příklad.
Kašlat na Něj a jít navzdor.
Na bolest lásky si zvykat.

Jenže záplavy slz a nostalgie,
Lezou mi na mozek čím dál víc.
Ve mně a v srdci vzpomínka žije.
Byls pro mě všechno, bohužel, já nic..