Jako

Jako oheň v kapkách deště,
jen uhlíků žhavých pár
Snaží se vzplanou, znovu, ještě,
nezbude nic, kde býval žár

Jako když mizí sen s ránem,
pouhá představa, vzpomeneš na ni?
Do propasti vhozený kámen,
tu tíhu cítíš ještě dlouho v dlani

Jako hojící se rána,
jizvu bílou zanechá
Otevřená nebeská brána
propustí duši člověka

Jako když tající sníh,
ostré skály odhaluje
Jenom smutek, žádných smích,
to na řasách mých slza je

Jako na jih letící ptáci,
v hnízdech zbudou jenom pírka černá
Loď co se za horizont ztrácí,
nespatříš ji, však zůstaneš věrná

Tak má naděje mne opustila,
místo srdce prázdnota
Temná díra, tam kde láska byla,
beznaděj a samota