Smích před slzami

Krásné ráno, mráz okna krášlí
Ranní vlak zasněženou krajinou ujíždí,
vlak do stanice štěstí právě přijíždí.
Nádraží chladné,hledáš mě já spím,
zvukem tepu srdce tvého se probouzím,
Šat letmý oblékám,vše mrazu podléhá,
čekáš každý pohyb kliky kdy vejdu já.

Okamžik setkání dvou duší smutných,
krása pohledů znaků dojemných.
Obětí na nádraží smutných duší,
vůně vlasů tvých,které ti tak sluší.
Krásy města malého s tebou prožívám.
Kroky nás dvou za krásnou gotikou,
rozhovory upřímna nad sněhem zavátou krajinou.

Věty tebou plynou,tajemství mi slovy dáváš,
každým slovem kousek sama sebe vě mě necháváš.
Kouty maloměsta procházíme ve spásných slovech.
Každým krokem cítím radost,která neustává,
dva prosebníci nad štěstím,které se nedostává.

Most přes údolí dva radostní přecházejí,
pohledy na výšku strach vnášejí.
Odvaha tvá nad strachem mým.
Dál jen dál všechny radosti plynou,
pár hodin štěstí s tebou.

Laškování nad tebou s omluvou,
dva krásné rty nad radostí překrásnou.
Spásné úsměvy rtů tvých.
Pohled očí barvy luk rozkvetlých,
štěstí před slzami konečnými.

Čas přináší radost pomalu měnící se v bolest.
Štěstí stále trvá,proč je tu zas ten vlak,
dvě těla zmrzlá v obětí.
Setkání první končí máš mou čest,
vlak jak mocný vlk tě pohltí.
Stojím vedle vlaku,zůstaň prosím,přání hvězd,
proč jen mocné světlo velí na odjezd.

Hluk uši rve,slzy v potoky mění se,
vlak se rozjíždí v něm já tebe mám.
Smutek trápí pro návrat vše dám.
Slzy krápí šat,vlak ujíždí dál,
proč slzy plynou když pred chvílí jsem se smál.
Poděkování za vše tahle báseň je jen tvá.