Prosba o slitování

Zas usíná další den
a na stůl rozvířený prach si sedá,
z reality vytrhl mě krásný sen,
který vítr rozfoukal,
zbyla jen vzpomínka bledá.

Všude klid,
však v duši bouře,
v uších zní mi hudby tón,
hádám, že mé srdce pláče,
když slza skápne na trombón.

U piána,
v přítmí svíčky,
mé prsty klapky laskají,
to že byli jsme si velmi blízcí,
si přehrávám v hlavě potají.

Ta vůně co se kolem line,
tvůj odér, který na mě lpí,
jako had, který se někde svine,
a pokojně si v koutě spí.

Venku silný vítr duje,
všude kolem klid a mír,
jen já svůj milý usměv stroje,
v bolesti se potácím.

Na zem flaška vína spadne,
rozlije se, rozbije.
To všechno bylo příliš snadné,
každý si to prožije.

Navždy lepší to tak bude,
věř mi, tohle dobře vím,
Kousek tebe ve mně navždy zbude,
Tak měj; Na rtech úsměv,
v duši mír.