Snad...

Sedmikrásko, kvítku jarní,
Co Tvůj šepot ukrývá?

Sedmikrásko z luk a polí,
Proč se na mě usmíváš?

Svíčky svítí, tichá hudba
A nad hlavou nám padá hvězda.
V jejím krásném objetí
Zůstávám jen já a Ty…

Po dlani mě hladí ruka Tvá
a Tvé oči šeptají.
Když sníh padá na horách
A rty Tvé mě líbají.

Víš, smutná podzimní krajina mi žal do duše vkrádá
A sluneční paprsky…já Tě mám snad ráda…

Kéž by oči Tvé na mě ještě pohlédly,
Kéž by ruce Tvé, kéž by mě objaly…

Smutná písnička, jakoby ze srdce mi vycházela,
Když sem se sama zámeckým parkem procházela.

Tvoje modré oči-jak studánky na mě koukají
A od Tebe přála bych si slyšet-já Tě miluji…

Víš, zas sním…
A romantika do srdce se mi vkradla.
Snad vystoupám na vrchol,
Aniž bych z něj spadla…


Snad jednou opravdu ruku mou mi zahřeješ,
Snad políbíš mě a něžně se (na mě) usměješ…
Snad…