Hnědé pírko od Sokola

Z oblohy se plavně sneslo,
hnědé pírko sokola,
srdce ve mě lehce pleslo,
jak když výtah jede ze zdola.

Chvilkový znak přetížení,
že láska ve mě stále tkví,
Byl tu a už zase není,
jak strom, který se rozvětví.

Proč každá věc co někde leží,
tvojí tvář mi vzpomíná,
zapomenout dá se stěží,
když má láska je tak nevinná.

V duši, v hlavě,
střípků kousky,
vzpomínky na těch pár let,
namazané máslem housky,
barvy ztratil z duhy svět.

Milovat tě můžu stále,
snad mi jednou promineš,
však nevidím v tom cestu dále,
stvrzeno jak daný keš.

Vzhůru dolů a pak znova,
má ústa ze snu tvé jméno volat smí,
však jak to tmavé písko od sokola,
se s větrem někam vytrácí.