Když nemůže to tak být

Viděla jsem ptáky létat,
Jen tak kroužit oblohou,
Snila jsem že dlouhá léta,
Také budem spolu létat oblohou.

Viděla jsem koně běžet,
Přes lesy a přes pláně,
Toužila v náruči ti ležet,
A líbat tě na skráně.

Viděla jsem vlky v lese,
Jak ladně spolu laškují,
Cítila jsem jak tvá náruč mě nese,
A tvé rty mé jméno šeptají.

Viděla jsem z písků hrady,
Co děti v smíchu stavěly,
S tebou býti dohromady,
Tys to první i to poslední.

Viděla jsem vydry v řece,
Jak navzájem se muchlují,
Pověz mi, to víš ty přece,
Proč stále tak tě miluji?

Viděla jsem Daňků stáda,
Jak za svitu slunce se prohání,
Pověz mi proč, mám tě ráda,
Co mě k tomu dohání?

Viděla jsem lidské ruce,
Propletené do sebe,
I když se to nezdá možné,
Stále myslím jen na tebe.

Viděla jsem vlčí pouta,
Duše, co se hledají,
Mojí duši, tvoje činy,
Na kousíčky trhají.

Znala jsem jednoho muže,
Co lásku bral a dávat chtěl,
Té dívce které dával růže,
A její srdce, navždy měl.

A ona viděla, v tom muži
Posvátného anděla,
Ať jiný by jí dal tisíc růží,
Kromě tohohle, by jiného nikdy nechtěla.

Viděla jsem růží květy,
Jak kapky rosy na nich rychle schnou,
Z barev duhy stavět světy,
S tvým světlem, procházet se tmou.

Viděla jsem tvoje oči,
tu záři v nich, když skrytě sníš,
v ten okamžik svět se mnou se točí,
a ty to moc dobře víš.

Viděla jsem lístků cáry,
Které někdo vzteky roztrhal,
Ty mizíš mi teď někde v dáli,
Já jsem sama, ty jsi sám.

Viděla jsem kapky rosy,
Co hořce a slaně chutnaly,
Mojí duše, mrtvé kusy,
Když po řasách my stékaly.

A tak přes všechny spletené zlé nitě,
do větru šeptám miluji tě,
A doufám, že má slova, se k tobě dostanou,
I když vím, že do všech světových stran je větry rozvanou.

A tak jen prosím za odpuštění,
že nemůžeme spolu být,
ač sebe víc bych si to přála,
však můžu o tom pouze snít.