Poprvé

Každé otočení
kol vlaku
nese tě ke mě
jako křídla ptáků.
Lásko moje,
jak moc se těším,
až uvidím tě
kráčet ke mě!

Na šňůru naděje
obrázky věším
jako plenky neviňátek,
obrázky našich
něžných hrátek jemné.

Řekni, jak vypadáš,
než přitiskneš se
ke mě, když zatím
znám jenom tvůj hlas,
který zní mi
jako tóny tamburíny,
jako zvuky mandolíny,
jako jemná okarina!

Co když nebudu
se Ti líbit,
co když budu jiná?
Malý zmatek kvete ve mě,
chvěje se pode mnou země,
a srdce moje rychle buší
v obavě, zda mi to sluší...

Ta euforie nádherná!
Zdalipak i pro tebe
ta chvíle tolik znamená?