Ďáblovo mudrování

Jak osamělé tóny rozladěného klavíru,
se samota vrací,
a teplo se ztrácí,
ze srdce z kašmíru, ušitého čertu na míru.

Spíš v jemné záři safírů,
kterou znají tací,
co jsou stejní a přece všelijací,
spíš v doupěti upírů.

Tiše spíš a sníš o smíru,
jedinců či velkých delegací,
sepsaném jen pro legraci.
na rýžovém papíru.

Jsem ďábel, srším síru,
jako pohon hnací
a jako další z ďáblých generací
nadávám na lásku a na víru.