Kristýnko

Hleděla si mi do tváře
mám ji rád i když tu není,
zhasla svíčka v zapomnění
vstoupila jsi do záře
kde je duše a člověk není.

Hleděl jsem já na Tvá víčka
doufal jsem jen, že snad spíš,
čekal jsem, že vzplane svíčka
věřil jsem, že se probudíš.

Hladím jemně Tvoje tváře
cítím bouři svého žalu,
uteč prosím od té záře
já utápím se v množství kalu.

V mysli já Tě hladím dívko
ve svém žalu já tu bdím,
na Tebe myslím má Kristýnko
o Tobě já tu stále sním.