ON...

Schován za temnou clonou,
slyším jen tvůj hlas, více nic.
Hraješ snad tu hru hloupou?
či skrýváš stydlivou svou líc?

Být jen chvíli ženou tvou,
ACH! Jaké to štěstí má...
Doufám, že si Tě váží a ví,
co za poklad doma má.

Barvu modrou jsem ráda neměla,
avšak oči tvé...
Jak modré nebe, schované za bílými oblaky skla,
ať říkají si co chtějí,
nemůžou býti zlé!

Jako stín se ploužím chodbou, ulicí,
každý jen smáti se nutí...
Leč smějte se, hloupí jazykové,
změnit názor mě nikdo nedonutí.

On je můj Dorian,
mé světlo bytí,
né tak lehkomyslný,
ale chytrý!