Vlaštovka

Všechno, co necháš ať letí,
jednou se k tobě určitě vrátí,
a ikdyž doufáš, že nepotkáš osud,
i on tě dožene, pak potrápí,

vlaštovky odtáhnou na jih,
na drátech zbude jen déšť,
budeme snít o těch teplých krajích,
pak jako vždy pryč odejdeš,

k čemu to bylo,
jak moře slané proudy mých slz,
když zase jsem sama, nevidím na obzor,
nevidím skrz?

Kolem mě bublina ze skla
a svět se mi chvěje,
vždyť znáš mě tak dobře, tušíš,
ty víš, že mi zle je.