Čekání zabíjí

Čekání mě zabíjí,
každá vteřina,
lže, že rány se zahojí,
naivní vidina.

Ten stesk jen krátce,
probíjí do těla,
protkává srdce,
tam, kde se tvoří mezera.

Něco mi chybí
a nepomůžou mi prášky.
To, co se mi líbí,
je začátek velké frašky.

Může mi to za to stát?
Za pár minut štěstí?
Šarádu lží hrát,
co stojí mě zaťaté pěsti.

Denní světlo mě děsí,
odkrývá pravé tváře.
Vše, co mě těší,
vypadá náhle spoře.