toužím

Jako o okenici stéká mi v duši kapička snění
v ní obraz: Toužebné doteky,které změní chvíly, nesouznění srdcí.
Jako o okenici stéká mi v duši kapička z pláče
v ní ponořená míle dotyků mezi náma co prošla už,
nůž zkrvavený poznáním.
Jako o okenici stéká mi v duši kapička rosy,
v ní bosý ty: Stojíš na prahu zapomenutí a ohlížíš se
co vzít s sebou, možná vzpomínku.
Začíná svítat; po okně se rozlézá světlo
v duši pomalu uhasíná plamínek, kalné vody
sesedají. Sny zdají se potrhanou pavučinou
to mojí vinou plakala noc, okenice i duše;
Spíš. Dál tiše spíš nevědouc kde jsem, byla já