Nemuč mládě...

Nemuč mládě srdcem drásat!
Pohled tvůj už dávno nebolí,
dokázala´s duši v pytel svázat
a odhodit kdesi do polí.

Uměla jsi polibkami vkreslit
svůj šarm i svůj výraz komický.
S tebou vím, že do prstenu vměstnit
dvě srdce je úkol nadlidský.

Prázdné duši už nic nezaclání,
dech tvůj dal jsem dávno vydechnout.
oči tvými nechť se jiný spálí,
poznávám už jiných slečen kout.

Odcházím a rety v cizím světě
poleptávám ženám vlajícím.
A v mém díle, veršem v každém větě
hasím to své srdce plající.

Zablácenou rýhou po tvém tisku
cestou k vám se nikdy nestavím.
Hoří rakev nás dvou na dně písku
jak v září hejno rudých jeřabin.