Noc kouzel

Tón za tónem kráčela po klapkách klavíru
ruka vedená krásou a něhou. Gramofon praskal.
Plamínek svičky poskočil, když jsi dveře otevřela.
Tvá vůně mě pošimrala a roztepala srdce ztuhlé v očekávání.
Teď i Ty, chvilku černá chvilku bílá ve světel tanci víru,
vedená krásou a něhou; čas kouzel nastal.
Zavřel jsem oči a teplo v prostřed čela,
napovědělo, že přišla čarodějka dnešní noci a znenadaní...

...světla se míhala v rytmu Tvého dechu
vlasy hladily po prohnutých zádech.
V přívalech rozkoše, sfoukli jsme střechu.
všech našich možností, na jeden nádech.

Já na vlnách bloudě éterem,
se vším, co se dere ven,
propleten ve slastný vzedech.
Nad uzlíkem teplých těl,
jen ve vášeň přioděn,
se snažil chytit vlastní dech.

A až v oknech zlatá rána zář
dala noci kouzel svatozář.