Závislost

Měla jsem klidný život, kdysi dávno.
Všechno se mění, všechno mizí,
nezávaznost mění se v cit ryzí,
kdesi v dáli zazní: Ano.

To tu ještě nenastalo, možná,
papír na to nemám.
Však děje se cosi, co neznám,
a bojím se, co se dále státi má.

Bylo to krásné, nové, milé,
měli jsme jen jeden druhého.
Nemysleli na nicdalšího,
kde jsou ty bezstarostné chvíle.

Ty chvíle opustili nás,
tebe snad ne?
Žít pro představy je tak snadné,
však všechno vezme zloděj čas.

Přirovnala bych to z závislosti,
tu drogu chcete, i když víte,
že sami sebe tím ničíte,
však chcete zažít pocit slasti.

Tak denně znovu tobě volám,
ač vím, že bych to dělat neměla,
však já v tobě vidím svého anděla,
tak sama se svým nožem bodám.

A v nemožné agonii,
stvořené z prázdných představ mých
a z pocitů mnou stvořených,
očekávám další euforii.

Denně zabíjím se tebou,
jsi jed, moje závislost,
můj milenec, můj věčný host,
umírám, vražděna svou touhou.